Bývalý jezdec GP Toru Ukawa: „Když slyším jméno Abe, první, co si vybavím, je hádka.

Norifumi Abe, alias Norick, snil o tom, že se stane profesionálním jezdcem a zdokonaloval své dovednosti na Circuit Akigase, než se vydal trénovat do Spojených států. Stal se nejmladším šampionem All-Japan Road Race a debutoval v mistrovství světa silničních závodů, s cílem stát se šampionem v nejvyšší třídě.Vždy se díval dopředu, otevíral svůj život jezdce s hlavou vztyčenou a jeho ohromující aura a oslnivý úsměv si získaly srdce jeho fanoušků.Od Norickova dětství, přes jeho přátele na Circuit Akigase, až po mistrovství světa silničních závodů All Japan Road Race a World Road Race Championships, lidé, které potkal na každém z míst, kde se tak tvrdě snažil, aby změnil životy ostatních, sdíleli své vzpomínky na něj.

Najednou je v GP500 a člověk si říká, jaké to asi je...

Norifumi Abeho znám od roku 1992, kdy jezdil regionální závody. Když jsem viděl, jak jezdí, pomyslel jsem si: „Páni, má úžasný styl jízdy. Myslel jsem si: „Jak může s takovým stylem jízdy dosahovat časů? Pamatuji si, že jsem byl překvapen, protože byl tak šílený, že jsem si říkal, jestli takhle dokáže zajíždět časy, ale on to dokázal.Ještě víc mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že budu příští sezónu závodit v GP500. Propracoval jsem se přes Novice a Junior a v roce 1992 jsem postoupil do International Class A. Připojil jsem se k Honda Works a závodil v GP250. Když Norick v roce 1993 vstoupil do All-Japan GP500, byl to jeho druhý rok v GP250.Pro mě byl jezdec GP500 něčím, k čemu jsem směřoval, světem, který byl trochu mimo dosah. Myslím, že každý někdy chtěl být jezdcem GP500. Dokonce i já, který jsem patřil k Hondě, jsem nesměl jezdit na testech.... Byla to opravdu speciální motorka a speciální vrcholová třída.V té době měla Honda Darryla Beattieho a Satoshi Tsujimota, Yamaha měla Yoshihika Fujiwara a Toshihika Hommu, a Abe právě závodil v regionálních závodech. Myslím, že se na něj mnoho lidí dívalo a říkalo si: „Pokud umíš jezdit, zkus to,“ s trochou zlomyslnosti. Alespoň já jsem si říkal, jaké to asi bude.Ale snadno se toho chopil a stal se šampionem.

Japonský jezdec, který vyhrál japonskou GP v roce 1994

Pak přišla japonská GP v roce 1994 jako divoká karta. V roce 1993 startoval Shinichi Ito v GP500, Tadayuki Okada a Tetsuya Harada v GP250 a Nobuatsu Aoki v třídě GP125 mistrovství světa silničních závodů (WGP) v rámci konceptu All-Japan a také se účastnil světových závodů. Byli tam japonští jezdci.Takže japonská GP v roce 1994 byla velmi napínavou bitvou, jak pro plné týmy WGP, tak pro týmy s divokou kartou. Chtěl jsem mít šanci jet do světa.VGP125vyhrál Takeshi Tsujimura, Kazuto Sakata byl 2., a Hideyuki Nakashiro, startující s divokou kartou, byl 3.takže japonští jezdci ovládli pódium.VGP500vyhrál Kevin Schwantz, Mick Doohan byl 2. a pan Ito 3.Ale zprávy z japonské GP se točily kolem Abeho, který po boji o vedení havaroval. Bylo to frustrující, ale znamenalo to, že vyhrál s tak silným dojmem více než kdokoli jiný, s takovým dopadem, že úspěchy ostatních japonských jezdců zanikly.A pak, v polovině roku, vstoupil do WGP. A v polovině toho roku vstoupil do WGP s nejlepším týmem Marlboro Yamaha Roberts. Nerozuměl jsem, co to znamená.V roce 1996 jsem mohl startovat v WGP, v roce 2001 jsem jel v GP500 a poté v MotoGP v letech 2002 a pokračoval v závodění až do roku 2005.Přestože jsem závodil ve stejné třídě jako Abe, přímo jsme spolu nekomunikovali, takže nemám moc dojmů z našich závodů. Často jsme byli v paddocku nebo v obytných vozech toho druhého, takže jsme spolu měli překvapivě málo kontaktu.

Doba, kdy byli jezdci okázalí a hraví

Přesto bylo zvykem, že jsme po návratu do Japonska chodili s kolegy jezdci na pití. V té době jsem sotva pil a řídil jsem.Takže jsem jen zprostředkovával hádky.Abe byl tvrdohlavý jezdec, který nikdy nezměnil svůj názor.Jetvrdohlavý a nikdy nezmění svůj vlastní názor.Nevěděl jsem proč, ale opravdu se snadno nezlomil, když došlo ke konfliktu názorů. Když už to vypadalo, že se do sebe pustí, všichni řekli: „No tak,“ a zastavili je. Proto, když slyším jméno Abe, první, co si vybavím, je „hádka“.Ty dny se zdály být okázalou dobou, s tiskovou konferencí a zahájením japonské GP, které se konaly v Belfarre (jeden z největších klubů v Japonsku vybavený obrovskou LED obrazovkou a špičkovým zvukem). Často jsme se scházeli, i když jsme se nakonec pohádali.Abe si hned po obdržení peněz za smlouvu koupil Porsche a poté Ferrari. Také si velmi potrpěl na oblečení, nosil vintage džíny, které stály statisíce dolarů. Byl jako někdo z jiné dimenze, žijící ve světě dramat a románů. Ačkoli obraz je trochu jiný, je jako hrdina „Dirty Hero“ (napsal Haruhiko Oyabu. (podle románu Haruhiko Oyabu o geniálním jezdci), plnil si své sny jeden po druhém.Odešel jsem v 32 letech a rozhodl se stát se zaměstnancem.Nemyslím si, že by Abe zvažoval takovou možnost. Kdyby žil, zůstal by stejný, vždy by jel naplno a překonával by představivost lidí kolem sebe.... Myslím si to.Image Gallery (1)